NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle kapela mi byla doporučena sympatickým párem metalových fandů v Rock Café... A poněvadž člověk jako já (stále) věří krásným dívčím očím, při nejbližší možné příležitosti jsem si zaopatřil poslední počin tohoto německého seskupení. A tu ve mně hrklo. Speedovým kapelám u neznámých labelů nedůvěřuji, navíc, když disponují tak šíleně kýčovitými obaly jako „Dragonchaser“. Nu což, nejdříve vyslechni a pak rozsuď, pravil jsem si rozvážně a s všelijakými pocity počal zkoumat, zda jsem peníze nevhodil do chřtánu Pražských vodovodů a kanalizací. Teď jsem již kliden jako kra. AT VANCE mě okamžitě přesvědčili, že patří na speed metalový Olymp a vedle všech těch hřímajících bohů se nemusí cítit méněcenní. Obrovský podíl na kvalitě a vyzrálosti materiálu má instrumentální potenciál této pětice. Už od úvodní kytarové fugy, která po malsteemovsku uvozuje titulní nářez se dává na vědomí, že sehranost AT VANCE je náramná. Dokonce tak náramná, že si chlapci mohou dovolit vyseknou čistě kytarovou interpretaci Beethovenovy Páté a nezačervenat se. Kytarové riffy místo smyčců, o dunivost se stará decentní podklad bicí a basy. Kdo nevěří, že metal má blízko ke klasice, ať poslouchá pozorně. Pevně věřím, že Beethoven by v našich časech komponoval speed metal. Když jsme u těch coverů, pak upoutá ještě kousek s názvem „Winner Takes It All“, což samozřejmě není nic jiného, než předělávka hitu švédských popoušů ABBA. Jakkoli originál nemusím, s kytarami a fantastickým zpěvem Olivera Hartmanna to má říz. On vůbec Oliver dokáže spasit i některé trochu příliš dřevité a omšelé speed metalové fláky. Kupříkladu „Ages Of Glory“ je klasickým konceptem „rychlý jódlovací riff nese skladbu a zároveň našeptává refrén“ a nebýt skvělého výkonu zpěváka, jednalo by se o tuctovou speedovou veselici
AT VANCE ovšem netlačí svůj škuner násilně vpřed a několikrát překvapí kvalitní pomalou a velmi temně zabarvenou kompozicí. První se zove dosti neoriginálně „Heaven Can Wait“, ale s původním hymnem GAMMA RAY nemá nic společného. Sestává se z přeskrásného vybrnkávání, mručících sborů, a nádherně vestavěné vokální linky. „My Bleeding Heart“ zase bolestivě krvácí v táhlých klávesových plochách, naříkavých sborech a Oliver prokazuje značný herecký talent. Zní to za vlasy přitaženě, ale v téhle bolestné pozici mi připomíná Dannyho Cavanagha z Anathemy... Krásná záležitost. Ovšem příznivcům rychlosti kopřivka naskakovat nemusí. Klasikou načichlé bleskové riffózy prostupují celé album a chytlavých refrénů je schystáno dostatek. Nelze tvrdit, že AT VANCE přinášejí cokoli originálního, ale zejména výtečný zpěv a kytarová sekce Lenk / Rainald nenechají vydechnout.
Ačkoli se tahle sebranka toulá po scéně již nějaký ten pátek, leckomu možná nespravedlivě unikla. Pokud ano, tak vězte, že AT VANCE přestavují pro fanoušky speedu naprostou povinnost. Nevyvazují se úplně z Darkmoorovy kategorie PK (příjemné kopírky), nicméně druhou ligu přerůstají o sto hlav...
Ačkoli se tahle sebranka toulá po scéně již nějaký ten pátek, leckomu možná nespravedlivě unikla. Pokud ano, tak vězte, že AT VANCE přestavují pro fanoušky speedu naprostou povinnost. Nevyvazují se úplně z Darkmoorovy kategorie PK (příjemné kopírky), nicméně druhou ligu přerůstají o sto hlav...
8 / 10
Oliver Hartmann
- zpěv
Olaf Lenk
- kytara
König Rainald
- kytara
Jürgen Lucas
- bicí
Jochen Shnur
- basa
1. Dragonchaser
2. Ages of Glory
3. Crucified
4. Beethoven 5th Symphony
5. Heaven Can Wait
6. The Winner Takes It All
7. My Bleeding Heart
8. Two Kings
9. Too Late
10. Ases Death
Chained (2005)
Evil In You (2003)
Only Human (2002)
Dragonchaser (2001)
Heart of Steel (2000)
No Escape (1999)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Shark Records
Stopáž: 51:57
Produkce: Olaf Lenk Studio: Guitarland
Slabota.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.